Září 2021 – Na podzim léta páně dvacet jedna to s pandemií bylo zase horší. Letenky byly jednou velkou loterií, a tak jsme se jali splnit si sen o toulání se světem v campervanu. Po zapíchnutí ostrého hrotu kružítka do Prahy a opsání kružice ohraničující přijatelnou vzdálenost pro třítýdenní cestu, nám největší porci zábavy přislíbil Balkán. Takže napakovat řízky a hurá do Jugoslávie! Ač se považuji za zcestovalého člověka, začátkem září jsem překročil pozemní hranici do Chorvatska jako zřejmě úplně poslední Čech.

Dodávka skýtala prostor přibalit kola, běžecké boty i paddleboard, takže dovolená to byla vyčepávající ve všech ohledech. Při četných pokusech uspat doma Mikyho ještě v časných ranních hodinách rádi vzpomínáme, jak jsme ho v devět večer na Balkáně položili dozadu do dodávky a usnul bez cizího přičinění do deseti sekund.

Cesta s camperem se nesla v duchu svobody pohybu a romantických míst na spaní na útesech, plážích a v horských sedlech (díky aplikaci Park4Night!). Chorvatsko se Slovinskem nabídlo příjemně ospalou mimosezónu, Bosna a Albánie autentický Balkán a Černá Hora něco na pomezí. Nádherná příroda, skvělí lidé a otřesné jídlo bylo pro všechny země společné.