Jsme doma! A ze všech stran čelíme stejným otázkám. Budiž tedy FAQ:

Jaký měla celá ta cesta smysl?
Kdo nikdy nezažil ten slastný pocit, když přijede domů, zahodí špinavou krosnu do kouta a zajde si na svůj vlastní záchod, ten vlastně nikdy necestoval. Zní to triviálně, ale uvažte, že na naší cestě jsme museli toaletu postupně hledat pod následujícími šiframi:
مرحاض
शौचालय
အိမ်သာခန်း
ห้องน้ำ
បង្គន់
ຫ້ອງນ້ໍາ
phòng vệ sinh
トイレ
A to ani nemluvím o všech doplňkových záludnostech. Namátkou splachování. Za 6 měsíců jsme zažili kompletní evoluci splachovacích systémů od kbelíku po multifunkční dotykový panel. Když pak nejdnou doma víte, kam jít, kde rozsvítit, jak splachovat a intuitivně u toho nahmatávat papír, a ke všemu se vám tam mobil sám připojí k wifi, je to prostě bájo. Totéž platí třeba o sprše a především o vaší vlastní krásné čisté posteli! Cestujte. Už jen proto, že se vám pak doma bude líbit víc.

Jak jste se tam měli?
Skvěle!

Nezasnoubili jste se tam?
Zasnoubili!

Nepočali jste tam?
Kuš!

A teď když za sebou máme ty zdvořilostní otázky, tak šup na to co nás vážně zajímá. Na kolik taková sranda přijde?
Pro všechny, kdo by podobnou asijskou jízdu (nebo její část) zvažovali, jsme sesumírovali náklady. Celkem nás 6 měsíců na cestě přišlo na čtvrt milionku. Za oba. Stejně tak jsou v následujícím rozpadu všechny částky za 2 lidi:

Tak jeďte! A jestli nejsou peníze, jeďte aspoň do Nepálu do školy. Tam nejsou potřeba.